ROGER WATERS

Historie 1973-1978

Mezi lety 1973 a 1977 Pink Floyd nahráli tři slavná alba, která dohromady tvoří jakousi volnou trilogii a představují jednu ucelenou etapu historie skupiny. V tomto období se skupina vyvíjela již zcela podle představ Rogera Waterse, který se stal autorem všech textů a většiny hudby. Byl nejen vůdčí uměleckou osobností, ale také držel pevnou ruku nad veškerými aktivitami skupiny. Své představy prosazoval i při koncertním ztvárnění jejich hudby, které se stále více vzdalovalo někdejší spontánnosti a improvizaci a blížilo se až k divadelní dokonalosti. Koncerty se také v této době přesunuly z malých sálů do velkých hal a postupně až na stadióny. Skupině Pink Floyd nic nebránilo v závratném stoupání na vrchol světové slávy.

Toto slavné období odstartovalo v roce 1973 album The Dark Side of the Moon, první skutečně monotematické a koncepční album skupiny. Onu "odvrácenou stranu Měsíce" posluchači už nyní nemají hledat kdesi v kosmických hlubinách, ale naopak přímo mezi sebou, v každodenním životě. U zrodu alba stál nápad jít mezi obyčejné lidi a ptát se jich na starosti a problémy, které je v životě trápí. (Tyto autentické hlasy jsou do hudby celého alba přimíchány.) A tak se jednotlivé skladby zabývají takovými tématy jako jsou tlak všemocných peněz, tíseň z plynoucího času či strach ze smrti. Roger Waters záměrně zvolil jednodušší texty, které však díky své přímočarosti měly žádoucí účinek. Spojením tohoto myšlenkového základu s vynikající hudbou a technicky dokonalým provedením vznikl unikátní celek, který překonal všechna očekávání v prodejnosti. Snad každý zná píseň Money, stálou součástí repertoáru Pink Floyd se nadále staly skladby Time, Us and Them či The Great Gig in the Sky, Roger Waters se pak i při svých sólových koncertech stále vracel k jedinečným Brain Damage a Eclipse. Zvuk čtyřčlenné sestavy skupiny byl na tomto albu doplněn o saxofon Dicka Perryho a "velký nebeský" vokál Clare Torry.

Po tomto albu, kterým se Floydi dotkli hvězd, nastala ve skupině menší umělecká krize, neboť bylo těžké pokusit se překonat nepřekonatelné. Hudebníci se scházeli ve studiu k pokusům nahrát nové album bez sebemenší chuti, tlačil však na ně gramofonový průmysl. Fyzicky byli při práci přítomni, duchem však byli někde jinde. Rogera Waterse nakonec napadlo využít právě těchto pocitů pro téma nového alba. Podle jedné z písní, v jejímž textu poodhalil své rozporuplné nitro, dostalo název Wish You Were Here (1975). Stěžejní skladbou se však stala rozsáhlá kompozice o dvou částech, fenomenální Shine On You Crazy Diamond, věnovaná Sydu Barrettovi. Dále na albu najdeme sarkastickou výpověď o šoubyznysu, který se zajímá jen o peníze – Have a Cigar (s hostujícím hlasem písničkáře Roye Harpera) a strojově chladnou Welcome to the Machine – obraz moderního světa, jejímž jediným smyslem je pohltit každého člověka a přetavit ho v jedno ze svých ozubených koleček. Přes počáteční rozpaky se tedy nakonec album Wish You Were Here více než vydařilo a svým úspěchem příliš nezaostávalo za svým slavnějším předchůdcem.

Po dalších dvou letech, v roce 1977, vzniklo třetí album doplňující mozaiku obrazu odvrácené strany současného světa – Animals. Inspirací se tentokrát stala konkrétní literární předloha, klasický satirický román George Orwella Farma zvířat. Společnost je zde rozdělena na tři skupiny obyvatel: po moci toužící prasata, jim oddané psy, kteří se neštítí žádných prostředků, aby si od prasat vysloužili odměnu, a pronásledované ovce, zaslepeně žijící v područí psů a prasat. Tomu odpovídají tři klíčové skladby alba: Dogs, Pigs (Three Different Ones) a Sheep. Aby album jako celek nevyznělo jednoznačně pesimisticky, zařadil Waters na jeho začátek i konec píseň, z níž lze čerpat naději – Pigs on the Wing. Album Animals vzniklo v době nástupu punk-rocku, který byl programově zaměřen proti "nudným starým prďolům" jako byli Floydi. Možná i tento fakt byl příčinou toho, že zvuk alba je mnohem surovější a ostřejší než na co byli posluchači u Floydů dosud zvyklí. Možná chtěli Pink Floyd světu dokázat, že jsou stále plni energie a mají posluchačům co říci. V každém případě od této doby patří melancholické rozjímání již nenávratně minulosti.

Protože vliv Rogera Waterse ve skupině sílil, dva ze zbylých členů našli v roce 1978 seberealizaci na svých sólových projektech. David Gilmour natočil album s prostým názvem (a právě takovými písněmi) David Gilmour, zatímco Rick Wright se na svém albu Wet Dream nechal inspirovat svými toulkami s jachtou po Středozemním moři.

Vše spělo k roku 1979, kdy Watersovy noční můry vyústily v grandiózní projekt, kterým Pink Floyd šokovali svět tak, jako nikdy předtím.